Systémová změna je nezbytná

Jaroslav Tichý

17.12.2021

Má-li dojít u nás ke zlepšení situace, musí občané nejprve pochopit, v čem spočívá hlavní příčina. Nechápou to ani politické strany a hnutí, což se projevilo jak na jejich volebních programech, tak i na volebních výsledcích. Lidé čekají na zásadní změnu, kterou ale zatím nikdo u nás nenabízí. A k tomu, aby taková změna mohla být realizována, je zapotřebí příhodných vnějších a vnitřních podmínek. Pojďme se na to ale podívat podrobněji.

Zaprodání státu a národa

Náš stát a národ byly zaprodány nejpozději naším vstupem do EU a NATO, fakticky ale již zčásti dříve rozprodejem či téměř doslova rozdáním naší ekonomiky minimálně z poloviny do zahraničních rukou. Souvisejí s tím i jakékoliv smluvní závazky, kterými předáváme část kompetencí vlastního státu někomu jinému. Jsou-li tyto kompetence předány jiným, logicky musí chybět nám. Snižuje se tak naše suverenita. Vstoupili jsme do organizací, z nichž jedna je militantní, nikoliv obranná (NATO), ta druhá politická, nikoliv prvořadě ekonomická (EU). Ta byla přímo určena k likvidaci členských států EU a jejich národů dle projektu Coudenhove-Kalergiho prostřednictvím organizovaného masového dovozu migrantů ze třetích zemí do Evropy s cílem promíchat a zdecimovat evropské národy. EU současně usiluje o likvidaci národních států a vytvoření 4. říše, jež má být poté islamizována a přeměněna v evropský islámský chálifát.

Ač se EU zpočátku tvářila jako výsostně ekonomický projekt přinášející Evropě a jejím státům a í národům partnerskou spolupráci a blahobyt, postupně se dala do plnění své stěžejní úlohy, přičemž tempo této své pro Evropu zhoubné úlohy stále stupňuje. Lidé se teprve pozvolna probírají z klamu, do něhož se většinou nechali vtáhnout pod příslibem zajištění míru a bezpečnosti, jakož i budoucí prosperity. Ti, kteří dosud nic z toho nepochopili, nepochopí to zřejmě již nikdy. Stejně jako události v r. 1989 u nás.

Zatemňování skutečného stavu věcí namísto jejich řešení

Ačkoliv je již dlouho veřejně známo, jak doplácíme na naše členství v EU, kterým jsme se stali fakticky kolonií Západu - viz studie francouzského ekonoma Thomase Piketty za období 2010-2016 pod názvem „Češi jsou poražený národ“, kdy došel k závěrům, že podle oficiální statistiky Eurostatu za období 2010-2016:

bylo z ČR „odkloněno“ na dividendách v průměru 7,6 % HDP ročně;

za tu dobu bylo totiž z ČR odvedeno 2.252 mld. Kč, zatímco

ve formě dotací bylo do naší země vráceno 1,9 % HDP, tj. Kč 563 mld. Kč;

ČR je tedy za 7 let v minusu 1.689 mld. Kč;

v průměru tento minus představoval ročně 241 mld. Kč.

Pozn.: V následujících letech vzrostl roční odliv zisků na více než 320 mld. Kč, čímž logicky vzrostl i jejich ročních průměr a naše ztráta.

Pokud by byly zohledněny i finanční úniky do daňových rájů, nadfakturace a podfakturace mezi zahraničními mateřskými společnostmi a jejich dceřinými společnostmi v ČR, pohybuje se odliv peněz z ČR podle zpráv ekonomických odborníků kumulovaně až na úrovni 800 mld. Kč ročně. Započítáme-li ještě naše ztráty z úmyslně podtrženého směnného kurzu koruny oproti paritě její kupní síly (až 40 %), pak se dostaneme k číslům ještě o řád vyšším.

Naše vlády bez rozdílu tyto problémy nikterak neřešily, naopak je zatemňovaly. V této souvislosti je třeba připomenout, jak premiér Babiš ještě na jaře loňského roku se vyjadřoval v tom smyslu, jak vše plníme a „dobře šlapeme“. Ano, ale v čí prospěch? Snad v náš, když máme třetinové platy než v Německu či zhruba poloviční, než činí průměr v celé EU při stejných či dokonce ještě vyšších cenách u nás než třeba v Německu?

Svádět to na naši nižší produktivitu práce při jejím přepočtu na EURa pro srovnání se zahraničím při takto podtrženém směnném kurzu koruny nejde a nikdy bez zohlednění tohoto faktu ani nešlo udělat), ač tím někteří „ekonomové“ v ČR rádi matou.

V mezidobí tyto vlády postupně zadlužovaly náš stát (a tedy nás, občany), což vyvrcholilo závazkem A. Babiše učiněným před několika měsíci v Bruselu, kdy odsouhlasil naši participaci na přijetí půjčky v celkové výši 750 mld. EUR s tím, že:

• zhruba polovina celé částky půjde na přefinancování dluhů Itálie a Španělska, které již nejsou schopné splácet ani své dosavadní závazky a kterým napřímo již nikdo nepůjčí.

To vše s cílem udržet ještě chvíli tyto státy v EU, aby se tato organizace nerozpadla;

• za splacení celé půjčky 750 mld. EURo bude ČR (tedy její občané) solidárně ručit;

• z této částky měla ČR dostat 1,7 mld. EUR tj. 0,23 %, což vydával premiér Babiš po svém návratu z Bruselu za naše (svoje) velké vítězství. Třeba dodat, že značná část této sumy představuje vratnou půjčku.

Za situace, kdy vůbec netušíme, kolik budeme nuceni za těchto podmínek (a za koho ještě) splácet, je tvrzení o výhodnosti takto přijatého závazku přinejmenším zatemňováním skutečnosti.

Krom toho teprve před pár dny vešel ve známost (snad již celý) zbytek závazku přijatého za nás A. Babišem v souvislosti s onou půjčkou v Bruselu. Dle dostupných informací zavázal totiž ČR a její občany přitom k účasti na experimentálním očkování pomocí neodzkoušených látek vydávaných nesprávně za vakcíny, ačkoliv tyto látky jsou genovou terapií a nebyly řádně odzkoušeny. Zaočkování 75 % našich občanů vč. dětí, je totiž podmínkou k uvolnění zmíněné částky.

Takže:

• aby vybraní lidé a subjekty u nás získali další peníze „k rozebrání“ pod pláštíkem projektů podle požadavků EU,

• byli jsme nejen obelháni, nýbrž i prodáni. Premiér z nás udělal pokusné králíky, doslova a do písmene. A to poté, kdy již vešlo ve známost, že veškerá zvířata při předchozích pokusech s tzv. vakcínami spolehlivě zahynula.

Je záhadou, proč si to více než 27 % voličů, kteří Babišovo ANO ve volbách podporovali a nadále tak činí, dosud neuvědomilo. Jde totiž o jasné obelhání národa. Přitom nás Babiš a spol. prodali, a to doslova. A zanedlouho se stane nepochybně předmětem šetření, kdo všechno se u nás na zločinu spojeném s tzv. vakcinací podílel.

Podobnou lží je rovněž:

• předstírání pandemie, což je předpoklad nutný k tomu, aby mohl být vyhlášen nouzový stav a na tomto základě aplikovány dostatečně neodzkoušené injekce;

• nouzový stav byl vyhlášen neoprávněně, neboť podmínky k jeho vyhlášení nebyly z hlediska skutečného stavu a nezkreslených statistik zdaleka naplněny;

• báchorka o vakcínách, ačkoliv jde o genové terapie s teprve nyní odhalovanými zdravotními následky pro občany a s jejich nedostatečnou účinností k tvrzenému účelu (boj proti covidu);

• tvrzení o tom, že očkování zajistí ochranu lidí před nákazou, před onemocněním, poté před jejím roznášením na jiné osoby, tvrzení o tom, že toto očkování je pro lidi bezpečné, bez zdravotních následků či smrti pro očkované, pak zase že očkovaní budou mít lehčí průběh nemoci atd.

• tvrzení, že neočkovaní mohou nakazit ty očkované (chápete ten logicky nesmysl, pokud by očkování lidi skutečně chránilo?). Ukazuje se však, že ve skutečnosti je tomu právě naopak;

• podobné je i zapírání ohledně chemtrails, kdy v mixech, jež nám sypou z letadel na hlavy, mají být i látky způsobující covid. Takže ze shora sypou a dole proti tomu takto „bojují“? A to injekcemi, které podle odborníků lidi nechrání, nýbrž intoxikují a způsobují jim trvalé následky ať již v krátkodobém, střednědobém či dlouhodobém horizontu včetně smrti.

Blíží se čas, kdy protagonisté těchto lží budou muset závazně odpovídat na tyto a mnohé další otázky. Tzv. norimberský tribunál č. 2 byl již zahájen v Kanadě a v Polsku, jeho příchod k nám je již pouze otázkou času.

Kolabující řízení státu a jeho převzetí nadnárodním řízením

Řízení našeho státu postupně upadá a kolabuje. Zkouška úrovně řízení státu proběhla již v souvislosti s odstraňováním památníku maršála Koněva, následovaly provokace řeporyjce či dalších „odborníků na zahraniční politiku“ z řad pražských zastupitelů. Postupně si takto testovali vládu a další orgány, kam mohou až zajít. Při jejich nečinnosti šli stále dále. Vyvrcholením bylo extempore Tchajwance vč. jeho projevu v nové „domovině“.

Všechny tyto aktivity nám způsobily velké politické a hospodářské škody, kupodivu bez povšimnutí nejen příslušných institucí, v jejichž kompetenci tato činnost je, tak i PČR a soudů. To vše v rozporu s naší oficiální politikou a smluvními závazky (viz uznání jednotné Číny atd.).

Za situace, kdy jsme se stali kolonií, naše vlády působí jen jako úřednický aparát koloniální správy, přičemž k dovršení všeho nejsme ve skutečnosti ani republika nýbrž jsme u britského soudu zaregistrování jako pouhá obchodní společnost s ručením omezeným, nelze se ani divit. Zvláště pak za situace, kdy lidé nejsou dostatečně informováni a poslanci či senátoři bez rozdílu stranické příslušnosti mlčí. Zřejmě jim ten stav vyhovuje.

A zatímco poslanci a senátoři na veřejnosti tlachají cosi o naší suverenitě, tak té se zbavili bez našeho mandátu již dávno odsouhlasením změny v naší ústavě, kdy zákony a nařízení pouhé mezinárodní organizace (EU) nadřadili nad zákony ČR. Prodali tak téměř celý zbytek naší suverenity bez našeho vědomí s cílem udržet svá koryta.

A tam, kde nefunguje řízení státu na národní úrovni, tam nastupuje do takto uvolněného prostoru řízení nadnárodní. V důsledku toho byly pak obnoveny restituční žaloby cizí šlechty ve snaze obejít či prolomit dekrety prezidenta Beneše a nabýt zpět tak majetky, které jim byly po 2. sv. válce zabaveny za kolaboraci s německou 3. říší, a to ještě před rokem 1948.

A pokud snad někdo pochybuje o tomto závěru, stačí si srovnat ČR s Maďarskem, které je sice rovněž členem EU, kde však národní řízení na rozdíl od nás plně funguje.

Otázky míry a způsobu rozkradení majetku našeho státu a nás všech, který vytvářely celé generace, zatímco po r. 1990 jsme připustili k řízení státu ty, kteří „dokázali, že to dokáží“, přičemž na rozkradení po generace vytvářeného majetku jim stačilo necelých 10 let, by bylo na samostatný článek. Ale k čemu? Těch článků bylo již mnoho, aniž by došlo k sebemenší nápravě. Nikdy totiž příslušný zákon v potřebné podobě neprošel naším parlamentem. Pro tento účel si tedy alespoň uvědomme, že i v této otázce máme oproti dalším státům v našem sousedství prim. Nechali jsme si totiž rozkrást prakticky vše.

A nyní přichází trest. V době, kdy občané budou potřebovat pomoc od státu (viz ceny energií a další zdražování ještě přijdou), stát nemá na nic peníze a kromě vybíraných daní nemá téměř žádné další zdroje. A půjčovat nám do nekonečna nikdo nebude.

Jaká je současná situace?

Kvůli stručnosti se omezím na její charakteristiku pouze prostřednictvím následujících bodů:

1. Chybí stále program odpovídající zájmům většiny občanů o změnu

Ačkoliv průběžně vzrůstá poptávka občanů po programu odpovídajícím zájmům většiny občanů o změnu stále se zhoršující situace v naší zemi, chybí příslušná nabídka. To se nakonec negativně projevilo i ve výsledcích říjnových voleb do sněmovny, kdy téměř 2.864 tis. voličů „nemělo koho volit“, zatímco dalších více než 1.069 tis. voličů hledalo nejednotným způsobem spásu u některých stran a hnutí, jež zůstaly mimo sněmovnu. A přitom marně, neboť ani žádný z těchto politických subjektů takový program nenabízel.

(v danou chvíli ponechávám stranou regulérnost říjnových voleb a sčítání výsledků).

Občané stále ještě ve své většině nepochopili, že personální změny ve vedení státu při zachování existujícího systému žádné změny k lepšímu pro ně nepřinesou a přinést ani nemohou. Toto poznání je teprve čeká.

2. Neexistence domácích politických subjektů schopných a ochotných předložit občanům návrhy na řešení

Přišlo e-poštou